DNS
Co jsme dnes dělali?
Hlavně jsme si povídali o DNS, jak funguje a proč je potřeba. Pro více informací si přečtěte poznámky v Classroomu, případně shrnutí níže.
Kde co na internetu je?
- Používáme URL (uniform resource locator), případně abstrakce je URI (uniform resource identifier)
- URL pouze pro internet, URI používaná pro více věcí
- Má standard
- Server je na síti dohledatelný pomocí IP adresy
- verze IPv4 (čtyři krát osm bitů, tedy 32 bitů, tedy 2^32, 4.3 miliardy adresovatelných počítačů) a IPv6 (8 krát 16 bitů, tedy 128 bitů, tedy 2^128, 3,4*10^38 adresovatelných počítačů)
- Když známe IP adresu počítače, můžeme s ním komunikovat (pokud on ale zrovna chce)
- Adresa musí být tzv. veřejná (pevná), je jich málo, platí se za ně, vyřešila by to implementace IPv6
- To je důvod, proč nemůžete ze školy např. komunikovat s webserverem, který vám běží doma na počítači (pokud nemáte pevnou IP adresu)
- Nechceme si ale pamatovat IP adresy, chceme domény
- Formát domény, subdoména, doménové jméno, doména nejvyššího řádu
- Domény se na IP adresy překládají, slouží k tomu protokol DNS
- DNS
- Internet pracuje s číselnými IP adresami, které jsou (u veřejných serverů) organizované podle lokality, takže jde poznat, kam se má packet letící internetem vydat dále.
- Oproti tomu doména na lokalitě moc nezáleží (.com může být kdekoli ve světě).
- Proto musíme přeložit doménu na IP adresu. K tomu slouží DNS.
- Zeptám se rekurzivního serveru (který typicky patří mému poskytovateli internetu), ten se postupně vyptává autoritativních serverů.
- Postupuje od domény nejvyššího řádu, vždy se zeptá na IP adresu serveru, který má zodpovědnost za další doménu v pořadí.
- Rekurzivní server si informace cachuje, aby nemusel každou minutu dotazy opakovat.